Motto: Kdo si tohle vezme na svědomí?
Ještě nevyprchal „internetový prach“ ze zamyšlení nad televizním vystoupením br. Jiřího Stránského, který varoval před škodami, jež způsobují situace, kdy se neřekne dobré slovo, a máme tu pravdomluvné slovo od dalšího bratra Jiřího – Grygara řečeného Dřímal.
Jeho veřejně jen kuse publikovaná slova, vysvětlující nevídaný a neslýchaný čin – odmítnutí ocenění celoživotního, v pravém smyslu buditelského díla (konaného i při našich lesních školách) – byla důvodem k rozhovoru, který připojuji:
Rozhovor po internetu s Dr. Jiřím Grygarem – Dřímalem,instruktorem České ILŠ Junáka
Bratře Dřímale, Tys odmítl celoživotní ocenění Česká hlava. Zaujalo mne, žes v TV, ještě před aktem předávání, řekl, že Ti to rozmluvila Tvá žena. To tolik dáš na její rady?
Tak to nebylo. O odmítnutí ceny jsem se rozhodl sám, ale když jsem ten den přišel domů z práce, povídám ženě, že jsem dostal cenu, že tu cenu mi udělila Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace, a kolik to obnáší peněz. V tu chvíli mi žena skočila do řeči a povídá: „To je šílený; doufám, žes to odmítl?“
Tvoje reakce natolik zmátla organizátory předávání cen, že byli schopni pouze suše oznámit, že nejsi přítomen, protože jsi cenu odmítl, aniž by řekli proč – co tedy bylo důvodem?
Nikoliv. Organizátoři o mém odmítnutí věděli předem, protože oficiální sdělení o udělení ceny mi pochopitelně jako všem ostatním laureátům poslali v předstihu. Dohodli jsme se, že zprávu o mém odmítnutí zveřejní Česká hlava na dopolední tiskové konferenci 16. listopadu a nebudou tam uvádět podrobnosti; ty zveřejní ten den na svém webu, což se stalo. Podobně jsem totéž zdůvodnění zveřejnil na svém webu až po slavnostním galavečeru večer 16. 11., protože jsem nechtěl poškodit dobré jméno ostatních udělených cen Česká hlava, které jsou prestižní a mají kvalitní sponsory.
Ještě na vysvětlenou, TV záznam galavečeru se vysílal až 21. listopadu, takže v mezidobí už novináři o mém odmítnutí věděli a v tomto mezidobí jsem poskytl řadu rozhovorů o pozadí celé záležitosti. Diváci, kteří záznam sledovali, mohli proto získat nesprávný dojem, že jsem se k věci veřejně vyjádřil dříve než organizátoři.
Zde je text mého odmítnutí, které jsem poslal organizátorům České hlavy 6. listopadu 2009:
Česká hlava s.r.o.
Praha 6. listopadu 2009
Vážení,
děkuji Vám za Vaši zprávu, v níž mi sdělujete, že na základě usnesení vlády ČR jsem byl zvolen laureátem ceny Rady pro výzkum, vývoj a inovace ČR Česká hlava 2009.
Tato cena však nese jméno instituce, která v poslední době vyvíjí činnost, která podle mého soudu vážně poškozuje dobré jméno Akademie věd ČR, v níž právě půlstoletí pracuji (pochopitelně včetně svého působení v někdejší ČSAV). Poslední publikované návrhy a doporučení Rady pro výzkum, vývoj a inovace mohou dokonce v příštích letech ohrozit podle mého názoru samotnou existenci Akademie věd, což nedokáži pochopit, protože se domnívám, že Akademie patří dlouhodobě k nejproduktivnějším složkám českého vědeckého výzkumu.
Z těchto důvodů nemohu zmíněnou cenu přijmout.
Rád bych však při této příležitosti zdůraznil, že moje odmítnutí Ceny se nijak netýká činnosti České hlavy, jíž se velmi vážím a stejně tak i členů poroty ČH. Netýká se také pana premiéra Jana Fischera, jehož úsilí o rozvoj naší země i budoucnost české vědy si rovněž považuji.
A nevadilo by Ti, i kdybys tam byl, že televize nebo pořadatelé z předávání udělali chvílemi až teatrální událost, podobnou revuálním zábavným pořadům?
Sám jsem TV přenos galavečeru neviděl; byl jsem v té době služebně v cizině, takže nemohu soudit.
Není podivné ba dokonce znepokojivé, že dnes, po 20 letech od sametové revoluce, zas je nutné veřejně protestovat? Neřadí se Tvůj protest k protestům odborářů právě tím, že jde zase jen a jen o peníze?
Jde o velmi vážnou záležitost, která má širší pozadí. Paroubkova a Topolánkova vláda postupně obměnily personální složení zmíněné Rady, která jednak vypracovává základní koncepci vědní politiky a jednak rozděluje peníze určené na vědu a výzkum podle klíče, který z této nové koncepce vychází. Dosud Akademie věd dostávala pětinu prostředků, určených pro vědu a výzkum (většinu peněz z tohoto balíku dostávají vysoké školy a dále ministerstva zdravotnictví, průmyslu a obchodu, životního prostředí a obrany). Už v r. 2010 tak bude výrazně (o 20 %) snížen dosavadní rozpočet pro Akademie věd a takto ušetřené peníze budou přidány min. průmyslu a obchodu, aby je rozdělilo na tzv. inovace podnikům v jeho sféře vlivu.
Totéž se má pak dle doporučení Rady opakovat i v dalších dvou letech, takže v r. 2012 zůstane Akademii věd jen 40 % současného rozpočtu, což prakticky znamená likvidaci této instituce, která má asi 15 % vědeckých pracovníků ČR a produkuje přitom 38 % publikací v mezinárodních vědeckých časopisech a třetinu patentů v ČR. Záměr Rady proto považuji za neslýchané diletantství v době, kdy každá civilizovaná vláda vkládá do základního výzkumu čím dál větší prostředky právě proto, aby se příslušná země dostala z ekonomické recese.
Proti těmto záměrům Rady vystupují vědci nejenom z Akademie věd, ale i z vysokých škol veřejně, mj. na několika demonstracích již od letošního léta, jichž jsem se většinou také zúčastnil, ale které nevzbudily žádnou pozornost politiků ani sdělovacích prostředků.
Vstupujeme do Adventu a Vánoce jsou za dveřmi. Neměli bychom toto období v současnosti prožít nějak jinak než dosud? Když je doba tak neklidná, jak se dá najít klid či uklidnění – je správná cesta setrvávat v užším kruhu rodiny a přátel a stranit se zmatků ve veřejnosti?
Přirozeně bych dal přednost adventnímu ztišení a Vánocům v rodinném kruhu. Nemohu však nemyslet na úctyhodný počet mladých vědců, které se podařilo vychovat ve svobodné společnosti a kteří jsou největším pokladem naší země v globální civilizaci. Pokud tato nadaná a pilná generace ztratí naději, že by mohla ve své práci pokračovat doma, najde si buď jiné finančně lukrativnější zaměstnání, anebo odejde natrvalo do ciziny, kde si jejich práce budou vážit nesrovnatelně více než to dosud dokážeme doma. To by bylo už čtvrté puštění žilou intelektuální elitě Česka (předešle se tak stalo kolem let 1938, 1948 a 1968). Kdo si tohle vezme na svědomí?
Odpovídá: Jiří Grygar – Dřímal
Když čtu tato vysvětlení br. Dřímala – a přitom prosím br. webmastera Václava Obadálka – Bobra o zveřejnění na první straně webu ČILŠ – nedělám to (jen) proto, aby se náš Kruh ČILŠ resp. i Kruh PLŠ jaksi důkladněji zamyslel nad tím, jaké triky a intriky jsou dnes veřejně možné. Zamyšlení mi prostě připadá velmi nutné, vždyť skauti a skautky, od samotné sametové revoluce, jsou a působí i na čelních ba nejčelnějších místech, kde se rozhoduje o osudu naší vlasti právě v těch věcech, o kterých bratr Dřímal hovoří.
A mám k tomu i osobní důvod: ode dne, kdy mi bylo dopřáno dožít se sedmdesátky, si kladu otázku, jaké že si mám dát do budoucna předsevzetí. A ejhle – ono nejde především o předsevzetí takového (jinak chvályhodného) druhu, jako že budu dodržovat skautský zákon i jako „starý muž“, že budu udržovat v pořádku svůj skautský kroj, že nepřestanu podávat levičku „po našemu“ i když se mi jiný skaut pokusí podat – jak je to dnes běžné – svoji pravičku.
Prohlédl jsem díky bratru Dřímalovi a vidím, že jde spíše o přímo „vlčí“ záležitost, že jde o život nebo smrt. Akéla zas volá: bratři vlci, nastražte uši a bystře sledujte očima džungli, napněte svaly i rozum! Protože Šerchánovi potomci zase lstivě obcházejí poradní skály a provokují potomstvo Mauglího posměšky, že přece ty žabičky svýma tlapama zašlápnou, kdykoliv se jim zachce…
Bohdá že se stane, jak (se) skautská veřejnost bude účinně bránit tomu, aby nám všem nezatěžovali nesvědomití politici kromě našich peněženek dokonce naše vlastní svědomí, ze kterého se však nebudou zodpovídat oni, ale my sami.
Ptal se a tímto komentářem doprovází: Kamzík