…budoucnost skautingu je v jeho minulosti, v těch vlastnostech, které jej
jako samozřejmost po celá desetiletí provázely a určovaly jeho nezaměnitelný charakter…
Jiří Zachariáš-Pedro v předmluvě „Historie 10. oddílu SJ-SS RČS“ od Jana Kuliše-Kuldy
Že v historii je zdroj budoucnosti, to ví br. Kulda, jeden z několika čerstvých sedmdesátníků v našem Kruhu, opravdu dobře. Jak říká v úvodu své výše zmíněné práce, která má v úplném názvu dovětek „osobnost jeho vůdce Václava Vodenky“: <Jako každý kluk, jsem i já sbíral kde co… brzo jsem však přesedlal na skautské artefakty…>
Kdyby tuhle práci ještě mohl číst br. Gog, určitě by ho nejen potěšila jako celek, a zvláště by si s velkým zadostiučiněním přečetl Kuldovy vzpomínky na „Přátele Vatry“. Mne zase potěšilo, že v úvodu br. Pedro zmiňuje br. Karla Skálu – Číla, do jehož rukou skládali skautský slib první družinoví rádcové a rádkyně mého „rodného střediska“. To všechno přece patří k „pokladům našich vzpomínek“.
Po přečtení Kuldova textu, tohoto dalšího „pokladu mých skrovných artefaktů z historie skautingu“, bych se rád s vámi zamyslel nad tím, jak tuto pravdu, kterou br. Pedro tak trefně vyjádřil, zprostředkovat a předávat dnes.
Zaprvé se zamysleme nad tím, jakou že to má skauting minulost – a udělejme to právě z pohledu do budoucnosti. Tedy ne proto, abychom „usedli a zavzpomínali“, ale proto, abychom si ujasnili, co sobě i svému okolí připomenout.
Br. Pedro připomíná vlastnosti skautingu. Je to skutečně pro nás všechny v našem Kruhu ta „základní pravda“? Skautští sběratelé mají jednu výhodu: ukážou svoje sbírky – krásně upravené – a jejich artefakty jaksi „hovoří samy o sobě“: – svou krásou, svou symbolikou. Ale symbolický je přece i náš kroj, naše vlajky družinové, oddílové a tak dále. Symbolem je skautský pozdrav i ten stisk levice. Ano – symboly – alespoň pro nás pamětníky – skauting dobře charakterizují.
Druhou podstatnou věcí, kterou br. Pedro zmiňuje s pohledem do historie, je „samozřejmost“. I to je pro sběratele charakteristické – samozřejmě, že sbírají artefakty, a samozřejmě o ně řádně pečují. A také je ukazují na svých pravidelných setkáních – a to ne aby se chlubili, ale získávali další a aby inspirovali – nejen ke sbírání, ale i (nebo především?) k tomu, co symbolizují – ke skautingu a ke skautování. Samozřejmě – k čemu by jinak byli sběratelé?
A do třetice: Br. Pedro vystihl, co sledují sběratelé jaksi „z podstaty svého zájmu“: jejich artefakty musí být nezaměnitelné originály. Musí být vidět, čím jsou tak cenné (především svým provedením) a co charakterizují (jaké je jejich poselství).
Tedy zpátky k původní otázce: jak vidět budoucnost skautingu skrze „průzor“ historie, přes „ochranné sklo“ minulosti“? Především poučit se od sběratelů, a sice, že vše, na co vzpomínáme, musíme mít „ošetřeno“ tak, abychom se s tím mohli „svěřit“ svému okolí, abychom tím mohli „motivovat“. A ještě jedno: musí to být charakteristické, výrazné – jak co se týče nás samotných tak i naší výzvy pro budoucnost – pokud je na první pohled samozřejmě jasné, že skautujeme, nebudou to jen nostalgické vzpomínky, ale živoucí výzva.
Výzva i pro tento rok…
Kamzík