Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo.
(old)skaut Jiří Stránský v ČT2
Když jsem dne 17. září 2009 doposlouchal pořad ČT2 „VZKAZ“, kde tak trefně hovořil skaut Jiří Stránský, se smutkem jsem si uvědomil, že na druhý den vyprovodíme Goge z tohoto světa a už to nepůjde jako v poslední době tak často – probrat s ním, co z obrazovky zaznělo, a posoudit, jak to předat dál.
Vzkaz J. Stránského začíná slovem „škoda“, což právě v této situaci „rezonovalo“ s mým rozpoložením. Jako i řadě dalších skautů Stránský „mluvil z duše“ při kritice dnešní doby – jak komentoval ne tak důsledky krize finanční, ale hlavně krize chápání hodnot, potřebných k řádnému životu.
Bratr Jiří ovšem stylem jemu vlastním velmi plasticky vylíčil, proč pro něho je skautství celoživotní oporou. Je jasné, že jako spisovatel a scénárista se věnuje významu slov – zvláště těch vyřčených. (Málem jako by snad chtěl presentovat program České instruktorské školy. Tedy myslím ne v oblasti rétoriky – a to prosím mluvil výborně – ale s ohledem na duchovní rozměr vzdělávání sebe i druhých k pravdě.)
To, jak uzavřel svoje úvahy svým vzkazem, mi dobře ladilo s tím, jak se nepokrytě snažil o hodnocení i negativních stránek našeho života „dobrými slovy“ – pravda, některá přitom byla tvrdá jako dobrý drahý kámen.
Kdyby pouze řekl „Škoda každého dobrého slova…“, patrně by nám k tomu v mysli „naskočilo“ něco jako „… k těm, kdo si to nezaslouží“. Ale to by nebylo v duchu pravdy a lásky – Jiří se nebál ocitovat dnešní skautský slib Junáka! A citoval i ze skautského zákona…
Jistě jsou situace, kdy není (právě) vhodné pravdivé slovo vyřknout, aby nezranilo či nezapadlo a je třeba lepší je napsat – i kdyby to bylo zprvu například „jen“ v absolventské práci z lesní školy. Je-li to pravdivé, dobré slovo, najde si cestu k tomu, ke komu má promluvit. V tomto smyslu jistě pomáhá i internet – jen je to náročnější pro příjemce, zvláště jestli sám cílevědomě „pátrá“ po takových slovech.
Ovšem všichni, kdo „umisťují“ slova na veřejné i soukromé weby i jiné oznamovatele – třeba na skautské vývěsky – musí myslet také sami na to, aby vysílali „signály“ pravdy a dobra. Jinak opravdu může vzniknout škoda, kterou leckdy již nejde odčinit, zvláště jestli ten, od koho jsme mohli slyšet dobré slovo anebo k němu v pravdě promluvit, už není mezi námi…
Přeji naší ČILŠ, jejímu Kruhu i jejím přátelům a příznivcům, aby nás pátrání po pravdivých, dobrých slovech neomrzelo ani v tomto „pracovním roce“ ani vůbec nikdy. A abychom se nebáli dobré slovo vyřknout, i kdybychom se k pravdě pouze blížili – vždyť přece pravdu nemá, nevlastní nikdo, ale pravda má, může mít nás – ve svém „silovém poli“.
Kamzík, září 2009