Když náš skautský bratr Karel Schwarzenberg vyzýval svým otevřeným dopisem z 24. ledna t.r., abychom šli k urnám presidentské volby i v 2. kole, zakončil svůj apel slovy:
„Doufám, že se probudíme do dobrého nedělního rána a bez ohledu na to, kdo vyhraje, najdeme vůli k vzájemné úctě a společnou řeč. To bych přál nám všem a o to budu usilovat. Už je na čase.“
Jaký čas měl br. Karel na mysli? Kdyby mu šlo jen o to vyhrát, byla by ta výzva kratší. On však napsal „…a bez ohledu na to, kdo vyhraje, najdeme vůli k vzájemné úctě a společnou řeč…“ To se mi líbilo a utvrdilo mne to v tom, abych jej šel volit.
Ale to „už je na čase“ mi stále „straší v hlavě“. Ve 2. kole volby jsme měli to snazší hned za sebou – sebrat vůli volit; k tomu nebylo třeba velkého času – spíše jen chvíle. Naplnilo se však to, proč tuhle skoro „nadbytečnou“ vložku do dopisu dal – br. Karel přece nezvítězil?
Zbylo totiž to složitější – apel najít vůli k vzájemné úctě a společnou řeč i pro další dobu. A to chce zcela zřejmě, abychom věnovali čas, hodně času – sobě i druhým.
Jak na to? Když Schwarzenberg děkoval svým voličům i svému týmu, stručně mimo jiné napsal: „Hrdý jsem na to, že nikdo z mého týmu nepoužíval lži a podpásové údery.“
Sice je pravda, že nejen skautky a skauti jsou „lidem“, který nestaví na lži a podrazech, ale zdůrazněme si i teď, nedlouho po Dni zamyšlení 22. února, že příklad právě zakladatele skautingu i jeho ženy ukazuje, že tak je možné prožít opravdu celý život , ne se k takovým zásadám čas od času obracet jenom jako když se berou na chvilku nějaké pilulky.
Vždyť – proč to nezdůraznit – takový způsob života může ovlivnit jak naše nejbližší, tak přímo milióny následovníků, což se také opravdu děje (řekl by náš skautský bratr Karel).
Březen 2013, Kamzík