pátek 21.4. roku 2007
Sjíždíme se k večeru dne 20.dubna roku 2007 do nitra Země české, do vesníčky s něžným názvem Hrádek u Vlašimi. Jen tak, bez přívlastku byste Hrádek asi těžko hledali, také to není nijak zváště odlišná vesnička než spousta jiných v Čechách. Všímněte si, jak zdůrazňuji ty Čechy. Nezapomeňte, že se jedná o začátek České instruktorské lesní školy. Třetí v pořadí. Takže teď po týdnech a týdnech příprav a dokonce i obav o její osud se tato instruktorská LŠ stává skutečností.
Setkáváme se na krásné, zjevně čerstvě rekonstruované faře, která bude naším útočištěm na celý víkend. Nutno říct, že určitě velmi milým. Když už dorazili téměř poslední, tedy naše banda v zeleném lidovém vozítku VW typu menší autobus řízeném Bobrem 2, čas dozrál k akci.
Začíná se slavnostně, no jak jinak než třetí slokou skautské hymny. Předpokládám, že stejně jako já se při zpěvu každému vybavuje to, proč jsme vlastně tady, to, co přesně koresponduje se slovy „muž budem jasného činu“, to, že jsme tady všichni se společným cílem, pomoci skautingu, co nám síly budou stačit. Samozřejmě, že úvod,
v okamžiku kdy ještě pořádně neznáme je na vůdci školy, proto se slova ujímá Akim. Úvodních informací je jako obvykle více, než bychom si všichni přáli ale tak to je snad vždycky a jinak to ani být nemůže. Přesto se Akim jako velmi zkušený vůdce do plánovaného času vejde a teď už opravdu jdeme do získávání vědomostí.
První téma – rétoriku – má Jerry, který přijel bohužel jen na ten krátký okamžik a je to jako obvykle koncert. Koncert zkušeného rétora. Pochybuji, že by jeho přednáška vůbec mohla někoho nezaujmout. Když se tak dívám do sálu, je jasné, že všichni Jerrymu doslova visí na rtech. A snad jen Kamzík jakoby vyrušuje, což ovšem dělá se zcela cíleným záměrem. Jak znám Kamzíka takpatrně s Jerrym není zcela přesně dohodnut ale jsou už tak sehraní, že líp by se snad ani dohodnout nemohli.
Skoro mě teď štve, že se musím snažit on-line zaznamenávat děj. Jednodušší a přínosnější by bylo bedlivě poslouchat. Tak přestávám zapisovat.
Zajímavé, do diskuse se nikomu na závěr nechce. Nepochybně chce být teď každý vnitřně sám. Všichni vědí, že je čeká zkouška ohněm – zítra praktická rétorická cvičení, kdy se projevy budou nahrávat. Nevím, je-li to strach z očekávaného nebo respekt před profesionálem, určitou roli může hrát i únava. Je už přece jen před půlnocí. Rozhodně je o čem přemýšlet
sobota 22.4. 2007 roku
Místo děje je opět fara v Hrádku u Vlašimi. Po ránu zjišťuji na vlastní kůži, jaká je hlavní výhoda dozorčího dne. Můžu (nebo musím?) vstávat ještě před budíčkem. Abych mohl nejprve vzbudit Akima a potom v čas budíčku všechny ostatní. Pravda, že mi zůstala pouze druhá část úkolu, vůdce, stejně jako převážná většina instruktorů byla v 6.45 už několik hodin vzhůru. Alespoň že frekvententi jsou ukáznění a v čase budíčku se tváří, jako by právě usnuli.
Dole už čeká Rikitan se snídaní a po ní seběhneme kamzičí stezkou k obřadní studni na první ranní nástup.
Dopolední program začíná teorií v klubovně. Původní praktika z rétoriky jsou k viditelné úlevě frekvententů přesunuta až na neděli a místo toho je dokončení Jerryho rétorických pravidel – např. písemné přípravy přednášky. Jerry, který musel odjet a zůstalo po něm jen pěkné rozloučení na flipchartu to přednášet samozřejmě nemohl, proto nastupuje další rétor – BobrII. Kromě uvedeného přidává ještě pojednání o vadách řeči a jejich vlivu na přednes a jako zálohu na budoucno pouští pár videoukázek rétorských cvičení z minula.
Maličkou vsuvkou do bloku rétoriky je i zadání písemné práce z „písemné rétoriky“, tedy práce, která se v následných programech bude rozebírat z hlediska formy, pravopisu a správného vyjadřování.
Vycházka do Měsíčního údolí – skautské rezervace u říčky Blanice, která je nedaleko, je příjemnou změnou po několika prosezených hodinách. Jen se nemůžeme dohodnout, zda máme vyrazit po svých nebo se dovézt auty. Ve prospěch aut zdánlivě hovoří úspora času, proti hlavně to, že je potupné jezdit autem tam, kam se dá dojít pěšky.
Čas nakonec vyřešil nedostatek času za nás. Původně se měl okolo desáté hodiny dostavit místní farář a ukázat nám místní kostel a okolí. Což by nám sebralo asi půlhodinku. Bohužel nepřišel takže bohudík máme času najednou dost. A tak jsme se v náhlém hnutí mysli domluvili,že to přece musíme pěšky zvládnout včas a do měsíčního údolí jsme se vydali po svých. Ještě že, protože vzdálenost byla nakonec jen něco okolo kilometru a tak cesta netrvala ani dvacet minut. Ale krásná byla. Nádherné sluníčko, čerstvý vzduch, teplota tak akorát a probouzející se jarní příroda. Dokonalé osvěžení na duši.
V údolí se nás ujal Vlašimský vůdce Pavel a ukázal nám vše, co bylo možné. Přidal i historii této skautské rezervace a spoustu dalších zajímavostí. No málem jsme nestačili včas vyrazit zpět.
To by nám Rikitan dal. Takhle nám dal, ale výtečný gulášek s knedlíkem. Jestli to takhle půjde dál, zítra už se ani nehnem, jaké z nás budou kuličky.
Po obědě je jako překvapení naservírována první část Kamzíkových duchovních chvilek. Kamzík začíná rozvíjet příběh ztraceného syna. Zatím netušíme, kam ten příběh povede, do podzima však určitě na jeho konec dojdeme.
A přichází další teorie. Strašná i když nepochybně nezbytná. Jde o právo. Tento víkend bude poněkud přeprávováno, protože instruktor práva Tom může právě tento víkend a je třeba vše důležité stihnout. Alespoň jsou přednášky rozdělené do dvou bloků. Jeden teď, další po večeři. Stejně je to taková soda, že už mě zase portrétují, jak hluboce přemýšlím nad složitým právním prostředím ČR. Neutekla ještě ani hodina a půl a už víme, že se v důležitých případech stejně bez pomoci právníka neobejdeme. Což nás nepotěší.
A do konce bloku už to jinačí nebude. Pro vzpruhu, nejen fyzickou ale i psychickou nás čekají ke sváče párečky.
V 16.20 dorazil Hroch. Tedy on už dorazil dříve ale od této minuty se rozjždí jeho téma. Ono vlastně spočívá v tom, že se spolu s Rysem pokoušejí sondovat zkušenosti v oblasti organizace vzdělávacích akcí. Získávají přehled o problémech a přáních frekventantů. Není to samoúčelné, připravují si tím výchozí podmínky pro hlavní přednášky.
A historie skautingu – další téma, tentokráte v režii Kamzíka s Kuldou. Pánové prominou ale vše se sledovat nedá. Respektive jsou i jiné úkoly a proto se jdeme s Bobrem I dohodnout na věcech týkajících se dalšího víkendu.
Závěrečnou debatu (fakt zajímavou) o historických faktech z let 68 – 70 musím bohužel přerušit, protože večeře už přetéká z vydávacího okénka. Ten Rikitan nás jednou zničí. Běžný člověk není na takový přísun jídla zvyklý. To má být pochvala!
A po večeři už vážně nestíhám zapisovat, tak jen stručně: večerní nástup, druhá kapitola Práva a na závěr zhodnocení dne a diskuse. Zvláštní, že ani frekventanti ani instruktoři už potom nic dalšího neplánují. noc je sice ještě mladá ale všichni už se chystají spát. Tak i my, co tu nemůžeme zůstat do zítřka práskneme do koní a s Hrochem odjíždíme nach Praha.
JO, pro teď jsem doblogoval. Snad se toho dál ujme někdo jiný.
Juan