Zamyšlení v předjaří

(na „podkladním plátně” jakési krize…)

Nesnaž se být člověkem úspěšným, ale člověkem cenným. Marion Stroud(ová) */

Milí bratři,
nechci jenom vypočítávat žádné krize společenské nebo i přírodní – ty se ohlašují jaksi „samy”. Pravdou ovšem je, že období předjaří – už jenom kvůli tomu tání sněhu a ledu – patří k těm obdobím, kdy leccos „na člověka může dopadnout” a ohrozit jeho úspěšnost.
Jiným rysem pravdy o člověku i o světě je, že cena lidského života nebo lidského činu se velmi zřetelně projevuje právě tehdy, když je „něco v sázce”.
Z obou těchto pohledů bychom mohli říci, že pro 4. ČILŠ, která začne sice letos, ale až o „Indiánském létě”, není se čeho bát, dokonce snad ani momentálně není co řešit. Náš život skautský stejně běží dál a naše oddíly či střediska, o vyšších úrovních ani nemluvě, nás podle našich možností „nasazují do práce” a vše je v pohodě.
Přesto si myslím, že ta letošní skutečná ekonomická i ta na ni „nabalená” a dosti umělá hospodářská krize krásné dny předjarní poněkud kazí. První věc, které jsem si všiml, je že i skauti či skautky začali jaksi „ze zásady” více šetřit – např. na předplatném časopisů a možná někde i zvažují, že nenakoupí leckterý plánovaný táborový inventář – a když ano, tak jedině z dotace.
Znamená to tedy, že dnes poznáváme lépe, co a jakou má cenu? Když „z principu” začnu (více) šetřit, tak je to snad jasné? Jenže – kdykoliv přijde na řadu „princip šetrnosti”, povětšinou se to omezí jen na peníze, výjimečně na čas – toho máme snad dokonce méně než peněz.
A kde zůstává vlastní cena? Když totiž úplně vyloučím nějaký výdaj, pak také přinejmenším odsunu pořízení předmětu nebo provedení činnosti, na které měly peníze jít. Pořizovací cena a zvláště výsledná hodnota toho, co mělo přinést užitek, se tím vytratí. A možná, že z našeho života zmizí docela – tak jak to hrozí českému sklu či porcelánu.
Co může tedy mít autorka citátu Marion Stroud jiného na mysli, co jiného radí lidem, kteří ztrácej šanci být úspěšní – tedy než se snažit vydělávat peníze? Snad to, že (i) ten, kdo vypadl ze hry na úspěšnost (přesto) má svou cenu? Jistě – každý lidský život cenu má… Například mají cenu jeho (možná trudné) uvažování i v době nucené nečinnosti – ale chce se nám dodat: ovšem projeví se to, až zase „bude ve hře” a bude mít úspěch.
I když ten citát měli na nástěnce „bratři” Salesiáni, napadá mne, že by stejně dobře anebo právě spíš mohli tento citát mít na očích naši oldskauti a oldskautky: přece i když jsou (nezaviněně) ze hry na úspěšnost (navždy) vyřazeni, pro nás (např. i v rámci ČILŠ) mají svoji cenu, a to dokonce s velkým přínosem!
Čím uzavřu toto přemýšlení? Asi tím, že i když (jakákoliv) krize anebo dokonce neodvratnost (jako je pokročilý věk) může a často také opravdu způsobí „vyřazení ze hry na úspěšnost”, nabízí se přitom člověku velká cennost: uvolněný čas. A ten když nezkonzumuje jenom na přemýšlení o svém údělu, ale pomyslí i na druhé, pak „je co řešit” – třeba program 4. ČILŠ a jiné cenné záležitosti…

_________________
*/ tento citát visel v lednu 2009  v  Salesiánském divadle v  Praze,  kde se konal tradiční seminář bratské ELŠ