neděle 23.4. 2007
Každý den nahlédnu na stránky 3 ČILŠ, několikrát jsem si četl Juanův článek a pořád si, tak říkám „kdo se ujme jeho výzvy a bude pokračovat nedělí“?
Nikomu se nechce, dobrá pokusím se i když z kuchyně jsem nestačil zaregistrovat asi úplně vše.
Takže jaká byla neděle na Hrádku, závěrečný den našeho prvního setkání? Ráno klasika, sešli jsme se na snídani a po té na nástupu na osvědčeném místě. Už na nástupu, nebo spíš od samého rána bylo cítit, že někdo náš den řídí a řídit bude. Myslím tím Rysovo dévéťákování.
To jsem ocenil hned po snídani, když mi do kuchyně nasměroval vydatnou pomoc na škrábání brambor. Přiznám se, že jsem měl velké dilema. Vstát v pět a škrabat sám, nebo spolehnout na Vaši pomoc. Moje lenost zvítězila a já se mohl věnovat pouze řízkům, které jsem zvládnul obalit do začátku mše, kterou jsem i já neznaboh navštívil. A co měli na práci frekventanti?
Rétorika, disciplina, která vás očividně zaujala stejně jako nás, frekventanty druhé školy. Tentokrát se frekventantům věnoval celé dopoledne Bobr a Kamzík. V půl jedenácté se několik z nás vypravilo do zdejšího kostela na mši a potom jsme kostel navštívili úplně všichni a vyslechli si zajímavé vyprávění od pátera Mariuse o zdejším kostele a Hrádku vůbec. No a to už bylo skoro půl dvanácté a já už byl dost nervní, abych měl včas oběd, který si činovník dne objednal na jednu hodinu.
Po obědě, který byl snad dobrý a dalo by se říct i nedělní jsme se pokusili o zhodnocení celého víkendu. Hlavní slovo měl Akim a řekl bych, že byl spokojen. Z úst frekventantů jsem také nezaslechl nějakou kritiku, takže fajn. I když chlapci nebuďte skromní, buďte nároční, instruktoři budou také.( sorry nějak se nemůžu vžít do toho, že jsem už na druhé straně lodi, pořád bych spíš radil frekventantům)
Po tomto zhodnocení jsme se pustili do úklidu a páni frekventanti v jednu chvilku jsem měl pocit, že na úklid jsme zůstali pouze my, instruktoři. Vaší omluvou může být snad jen to, že jste venku debatovali na téma „naše lesní škola“.Po dokončení úklidu proběhlo velmi vřelé loučení a odjez domů. Já trošku litoval brášky z Havířova, měli to daleko, ale alespoň trošku poznají Čechy. Já jel domů s Akimem, opět jsme se zabrali do debaty a já sjel na dálnici na Brno a ne na Prahu, takže pár kilometrů zajížďky. Nejspíš to bylo nedostatkem sladkostí, takže jsme se v restauraci odměnili palačinkou s ovocem, no uznejte, co jiného si dát v Rybářské baště.
Zdraví Rikitan